Spolek Ještěd 73 chystá vydání publikace Vzpomínky na Ještěd s rozhovory se šesti osobnostmi, které se před více jak 40ti lety podílely na výstavbě unikátního objektu.

Spolupráce s lidmi, kteří stáli u zrodu Ještědu, je pro nás důležitá. Ještěd se dostavěl před více jak 40 lety, a proto si vážíme každé chvíle v přítomnosti některého z tvůrců, kteří se na vzniku Ještědu podíleli – Otakara Binara, Karla Wünsche, Jaroslavy Brychtové, Václava Bůžka nebo Marie Rychlíkové či Miroslava Jiráska. Čím více takových chvil bylo, tím naléhavěji na nás dopadal pocit, že jejich vzpomínky a zážitky s Ještědem spojené postupně zmizí. A to nechceme – Ještěd totiž není jen stavba, byť unikátní a obdivuhodná, Ještěd jsou také lidé, jejich osudy a příběhy. Proto vzniká publikace s vyprávěním pamětníků, kteří stáli u zrodu Ještědu. Děkujeme, pokud vznik knihy podpoříte i vy.

Publikace bude v prodeji od ledna 2015 a lidé si ji budou moci koupit pouze v recepci na Ještědu. V síti knihkupců k dostání nebude. Pouze dárci přes Katayzázor.cz obdrží knihu poštou jako poděkování za jejich podporu. 

Text knihy vznikl na základě rozhovorů se šesti osobnostmi, které se podílely na vzniku Ještědu. Jsou mezi nimi blízcí spolupracovníci Karla Hubáčka, hlavního architekta Ještědu. Mezi nimi například Otakar Binar, autor původních ještědských interiérů, Václav Bůžek, stavební projektant. Ještěd je mimořádný i díky originálnímu vybavení, o kterém vypráví jeho tvůrce Karel Wünsch. O uměleckých dílech na Ještědu povídají i Jaroslava Brychtová či Marie Rychlíková a o své zážitky ze stavby Ještědu se podělil i Miroslav Jirásek, zodpovědný za dílčí dodavatele. Texty jsou především souborem vzpomínek a zážitků – na lidi a spolupracovníky, na dobu a na práci, při které vznikla unikátní stavba. 

Ukázky textů z knihy:

Václav Bůžek, stavební projektant:

„Ono když se řekne projektovat Ještěd, to znamená spoustu lidí. Celá ta stavařina byla zajímavá v tom, že se projektovalo, když se už stavělo. Museli jsme vlastně něco dělat v předstihu, aniž bychom věděli, jak to bude vypadat. Stavařina znamená návaznost například na zdravotní techniku. Protože vnitřky Ještědu jsou ze železobetonu, jsou tam takové dva železobetonové tubusy, museli jsme předem, aniž bychom měli plány, připravit prostupy, to nejde do nich potom vysekat dlátem díru…“

Miroslav Jirásek, zodpovědný za subdodávky:

„V hotelu jsou krásná houpací zavěšená křesla. V té době jsme měli už hotová křesla, potahy i řetěz, ale chyběla nám karabina na zavěšení, která nebyla k dostání. Horolezci ji kupovali vždycky někde z Tuzexu, takže ti nám ji nechtěli dát a normálně koupit se nedala. Naštěstí jsem měl známého u hasičů, tak jsem za ním zašel a ten nám ty potřebné sponky dal. To byla jedna z nejlevnějších částí vybavení Ještědu, víte, on celý Ještěd stál asi kolem 60 miliónů tehdejších korun.“

Karel Wünsch, akademický malíř a sklářský výtvarník, autor originálního vybavení:

„A lidi to dneska už nechápou, ale tenkrát byla situace taková, že všechno bylo centrálně plánované, všechno bylo centrálně řízené a na všechno byly státní normy. Takže třeba v pohostinství byly čtyři kategorie – každá měla své ceny i vybavení. Ta první kategorie byly interhotely, tam byl předepsaný bílý damaškový ubrus, bílé talíře se zlatým ráfkem, křišťálové skleničky. Pak byla druhá kategorie, kde už byly ubrusy s nějakým potiskem, už nemusely být bílé talíře s ráfkem, ve třetí kategorii už byly ubrusy z toho vykslajvantu a skleničky lisované, no a čtvrtá skupina byla… umakartový nábytek, to byly umakartové desky a nožičky byly z kovových trubiček natřené černým lakem na železo, židličky, z umělé hmoty misky, talíře a hliníkové příbory. A to bylo dané.“